Pro koho jsou moje recepty

Začnu tím, pro koho nejsou. Nejsou pro vás, kdo byste si klidně pozvali na oběd Gordona Ramsaye. Pro vás, kdo si běžně vyrábíte domácí těstoviny a čokoládové soufflé, kdo byste nikdy neudělali knedlíky z prášku nebo rýži v mikrovlnce. Nejsou pro nikoho, kdo pokládá vaření za vážnou věc, kdo trvá na „správných“ postupech a surovinách. Vám by totiž můj způsob vaření připadal jako urážka toho slova. Prosím, nenechte si hýbat žlučí.

Moje recepty jsou pro začátečníky, kteří tak jako já v kuchyni trochu tápou, protože doma je nikdo pořádně vařit nenaučil, ale přesto chtějí jíst něco jiného než instantní blafy nebo jídlo v hospodě. Pro ty, pro které jídlo není životním cílem, ale zpříjemněním, které má tedy význam jen potud, pokud kuchař u něj nepotí krev.

Moje filosofie

Vařím ráda, přijde mi, že dobré jídlo pomáhá vytvářet rodinnou pohodu. Na druhou stranu nechci strávit život jen u plotny, proto volím spíše jednoduchá jídla a občas nepohrdnu nějakou tou kuchařskou berličkou, jako jsou třeba už zmíněné knedlíky v prášku. Ráda experimentuji a vařím dost živelně, váhu a odměrky moc nepoužívám, takže je moje jídlo pokaždé trochu jiné.

Jsem samouk, a mám tohle svoje studium celkem na háku, a tak některé moje postupy nejsou úplně standardní. Moc si nelámu hlavu s lpěním na tom, abych zapadala do nějakých škatulek. V receptech klidně zkouším nahrazovat cizokrajné přísady tuzemskými a ráda si zjednodušuji práci, prosím proto vážné a zkušené kuchaře a gurmány o shovívavost. Nezlobte se na mě, že to dělám „špatně“.

Za kvalitu jsem ochotná si trochu připlatit, ale utrácet za jídlo nekřesťanské peníze by mi přišlo nekřesťanské. Žádné luxusní ingredience tedy v mých receptech nehledejte. Spíš se co možná nejvíc vyhýbám různým náhražkám a instantním produktům a upřednostňuji domácí výrobky.

Byť mám po porodu stále nějaké to kilo navíc, úplně dietních receptů tu moc není. (Nikdy jsem neuměla počítat kalorie, a dokud kojím a váhu mám snesitelnou, učit se to nebudu.) Na druhou stranu, snažím se o to, aby moje jídla nebyla energetickými bombami. Máslových krémů a bůčku tu taky moc nenajdete.

Studijní literatura

Naprosá většina mých znalostí pochází z tradiční knihy „Vaříme zdravě, chutně a hospodárně“, něco málo jsem se naučila také z kuchařky Romana Vaňka „Poklady klasické české kuchyně“. Z toho je zřejmé, že jakž takž správně vařím jen jídla česká. (Nejsem zrovna gastronomický polyglot.)